Petra (57): Novoroční splín mě provází každý rok, ticho po svátcích přináší prázdnotu

Každý rok je to stejné. Po Vánocích plných světel, rodinných návštěv a hektických příprav na silvestrovské oslavy se první lednové dny vždycky táhnou jako sirup. Je to, jako by všechno najednou utichlo – lidé se vracejí do svých rutinních životů, světla vánočních stromků zhasínají a zůstává jen šedá realita. Já tomu říkám novoroční splín.

Ten pocit mě pronásleduje už léta. V prosinci mám pocit, že všechno kolem mě žije – ulice jsou plné lidí, obchody hrají koledy, neustále se něco děje. Ale jakmile odbije půlnoc na Silvestra, jako by se celý svět zastavil. Místo toho, abych cítila novou energii, kterou by měl nový rok přinést, přichází prázdnota.

Pamatuju si, jak jsem to poprvé pocítila intenzivně. Bylo mi asi pětadvacet. Strávila jsem svátky s rodinou, Silvestr s přáteli, a když jsem se 1. ledna probudila ve svém bytě, bylo tam jen ticho. Seděla jsem na gauči, dívala se z okna na prázdné ulice a přemýšlela, co vlastně teď. Cítila jsem, jako bych ztratila směr. Od té doby jsem si uvědomila, že to není o vnějších okolnostech, ale o tom, jak se k novému roku stavím. Dlouho jsem věřila, že bych měla být nadšená, že musím mít jasné plány a cíle. Ale s každým rokem jsem zjišťovala, že to jen zvyšuje tlak a prohlubuje můj pocit prázdna.

Před pár lety jsem se rozhodla, že to zkusím změnit. Začala jsem si plánovat první lednový týden jinak. Místo toho, abych se nechala pohltit tím tichem, jsem si stanovila malé rituály. Každý rok 1. ledna vyrazím na dlouhou procházku, ať je počasí jakékoliv. Vezmu si termosku s čajem, obuju pohodlné boty a jdu. Cítím, jak mě pomalu opouští ten těžký pocit a nahradí ho klid. Taky jsem začala vnímat, že je v pořádku cítit se prázdně. Možná je to přirozená reakce po hektickém období. Jako bych potřebovala čas, abych zpracovala všechno, co se stalo. A místo toho, abych se tomu bránila, jsem se naučila to přijímat.

I letos mě ten pocit zastihl. Ale místo toho, abych se mu poddala, jsem si sedla ke stolu, zapálila svíčku a napsala si pár řádků o tom, za co jsem vděčná. A víte co? Ta prázdnota se najednou zdála méně hrozivá. Jako by to byla jen chvíle ticha, kterou potřebuji, než zase najdu svůj směr.

Tip redakce: Jak předcházet novoročnímu splínu a melancholii v novém roce? Více informací se dozvíte v grafice.