Tradiční ženskost na prvním místě. Machač šije na české ženy kousky hodné aristokratů

Oděvní značka z České Třebové má hluboké kořeny v tradici rodinného podnikání a v umění šití. Vznikla v prostředí, kde se odjakživa spojovala vášeň pro módu s praktickým přístupem k tvorbě oblečení. Celý příběh začal u babičky, která pracovala v obchodě s oděvy, a pokračoval v rodinném podniku, který se postupně rozvíjel poté, co se do rodiny přivdala paní Pavla. Spolu s dcerami Terezou a Annou založila v roce 2017 firmu Machač Fashion, jež se rychle etablovala na českém trhu. Firma se zaměřuje na kvalitní materiály a precizní zpracování, přičemž stále zůstává věrná hodnotám, které ji formovaly – rodinné tradici, salonnímu krejčovství a neskutečné lásce k práci.

Mnoho firem se uplatní díky tomu, že najdou díru na trhu. Co jste objevily vy, že v české módě chybí?

Nám přišlo, že české ženy se moc oblíkat neumějí. Hodně volí módu hlavně pohodlnou, co jsou třeba softshellové bundy, rifle... za nás chybí ženskost v ulicích. Inspiruje nás období třicátých let, kdy žena opravdu zůstává ženou. Já tomu říkám aristokratická móda, vysoce elegantní. Neříkám, že by to nemělo být pohodlné oblečení, naopak, pohodlnost se tam najde, i co se týče materiálů. Ta žena na té ulici je tak, že se za ní všichni ohlížejí, ale ne protože je výstřední, ale že je hezká. Zahalená, uměřená móda, to je taky naše další věc, to my máme rády. Právě to navazuje i na dobu třicátých let: měly límečky, mašle, vypracovaná sáčka, a přitom to byly dámy. V tom si snažíme uchovat naši značku.

Říkala jste, že elegance a pohodlí se nevylučuje. Jak to u svých kolekcí propojujete?

Základ jsou materiály. Dneska se hodně značek snaží upřednostňovat přírodní látky. Samozřejmě, i v naší kolekci jsou takové materiály, ale do zimních období se nebojíme používat polyestery nebo různé směsi, s elastanem nebo viskózou, používáme i funkční materiály. Pokud jde o typy zákaznic, máme pokrytou velkou škálu žen, ať už jde o pracovní vytížení, nebo povolání. Všechny naše zákaznice jsou vytížené dámy, pro které je móda sice dobrá věc, ale potřebují mít i čas samy pro sebe, takže se snažíme jim to dopřát i svolenými materiály, co se týče údržby. Proto se nebojíme polyesterů, protože ty se mačkají méně, stačí je „pohladit“ žehličkou, ale není to žádná práce. Navíc polyester do nošení dává ten komfort, ale musí být kvalitní. Stejně jako střih: máme třeba úzké pouzdrové šaty, ale uvolněné na takových místech, aby se žena mohla najíst, nebo i na místech, kde víme, že ženy přibírají. U italských značek mají postavy jinak. My šaty vyvolníme prostě na těch partiích – ruce, záda, boky –, kde víme, že přibíráme my Češky. Jak se jim mění postava s věkem, ty šaty ženám díky tomu přesto zůstávají dál.

Když oblečete klientku, jaký je váš záměr? Jak by měla vypadat a jak se cítit?

K nám chodí dámy, které už jdou se záměrem, že si koupí celý balíček – neodejdou jen s jedním kusem. My chceme, aby ta dáma odešla s tím, že bude mít třeba pět věcí, ale všechny se budou dát kombinovat. Zároveň chceme, aby se vlastně ta žena cítila žensky, komfortně, ale aby věděla, co si s čím má spojit. Kolekce snažíme dělat i tak, aby na sebe nějakým způsobem navazovaly: letní kolekce se dá propojit s kousky ze zimní a navzájem to se sebou pracuje. Takže chceme, aby s tímhle ta žena odcházela: že si vlastně nekoupí si jen jeden „wow“ výstřelek, který se jí hrozně líbí, ale nebude pak doma vědět, co s ním, bude jí tam viset a nebude vědět, k čemu si ho dát.

Jak byste popsaly styl své značky?

Pestrost barev, ty nás hodně charakterizují. Snažíme se dělat zajímavé, ale zároveň basicové kousky: aby střih byl jednoduchý, ale byl tam vždycky důraz na něco zajímavého, třeba našitá patka, kapsa, obtahované knoflíčky. Aby to ten obyčejný kousek, který je dobře nositelný, povýšilo na něco jiného. Snažíme se jít klasiku, ale tak, aby tam vždycky bylo něco navíc, třeba už i barva.

Neony jsou vzácný úkaz na českých ulicích. Přitom dovedou být velice stylové a elegantní. Jak s nimi pracujete?

Dámy, které k nám už jdou, už vědí, že to může přijít (smích). A ony jsou pak hodně překvapené z toho, že to není tak strašně bláznivé, jak se to třeba na těch fotkách může zdát. Když někdo není schopen zvládnout třeba svítivě žlutý kostým, dá se to zkombinovat s jemnějšími basic věcmi tak, aby to pro toho člověka bylo uchopitelné: třeba bílou nebo černou halenkou. Snažíme se propojit tak, aby to s tím člověkem souznělo. Hláška našich zákaznic zní často: Tohle kdybyste mi nabídla před rokem, tak si to v životě nevezmu. Jdeme na to postupně. Ty starší zákaznice pak už opravdu září.

Měly jste takové případy, že jste viděly, jak se ta žena pod vašimi rukama rozzářila?

Nám se zdá, že všechny. Ony se uvolňují, otvírají se. Pozitivní energie se začíná i v oblečení, dodává sebevědomí. A já vždycky říkám: Důležité je, aby to oblečení nepředbíhalo zákaznici, ale aby to oblečení šlo za ní.

Jak vnímáte aktuální trendy?

Trendy úplně neřešíme. Samozřejmě, koukneme, co je teď moderní, ale ne že bychom se tím úplně inspirovaly. Spíš se snažíme o vlastní cestu. A ono to vždycky tak nějak vyjde: třeba nám se teď líbí vínová barva, a ona je shodou okolností moderní. Nebo nějaký motiv, třeba černo-bílý kravský vzor minulý rok. Ani nevíme, jak se to stalo. Je to ovlivněno i nabídkou látek, ale možná člověk tím, že v té módě dělá nějakou dobu, jde intuitivně za tím. Trendy se také opakují a obnovují, takže moc ani není, kam šlápnout vedle.

V posledních letech je hodně velké téma udržitelnosti. Předpokládám, že vás taky neminul. Jaký k tomu máte vztah?

Já to slovo nemám ráda, protože my módu udržitelnou děláme, co jsme otevřely obchod. Ještě dosud vidím důchodkyně, jak nosí ty samé kabáty a mají opravdu třicet let! Teď je tohle slovo hrozně moderní, ale v tomto duchu my děláme oblečení pořád. Všechno necháváme šít v českých dílnách, víme, odkud máme materiály, není to žádná Čína, ale italská výroba. Dřív tady u nás byla udržitelná móda normální – byla to tradice. Ale jak se doba začala měnit a lidi radši vyměnili kvalitní kousek za levný, tak značky začaly zanikat a výroba taky. My se udržitelnosti držíme, ale ani to nepropagujeme, protože u nás je to automatická věc. Když si člověk koupí kousek, který nevyjde hned z módy, není to roční záležitost, tak prostě ten kousek je udržitelný.

Jak vypadá styl Machač Fashion?

Snažíme se u naší značky jít po ženské stránce, jsme v tom trošku usedlí. Inspirují nás 30. léta, spíš ten starší názor než ten moderní. I ten obchod vedeme jiným směrem, jako salon: ženská tam přijde ze sebe udělat ženskou. Žena je pro nás tradiční žena, ale zároveň ve své síle: ambiciózní, trošku feministka, ale furt ženská. Chlap jí má vždycky podržet dveře. Ale ženská si může taky vydělat, mít svůj osobní život, ale chlap má být chlap a žena žena. Dneska ta doba prostě taková je, že se žena sama o sebe musí postarat. Proto se snažíme oblečení dělat pohodlné, přizpůsobivé a snadné na údržbu, ale když přijde žena do místnosti, tak aby z ní ta síla sálala a bylo vidět, že je prostě krásná sama v sobě, na sebe napojená.

Vnímáte i to, jak ty vaše oděvy můžou spustit takovou proměnu?

My si vždy potřebujeme ženy, které oblékáme, navnímat. Je ideální svou zákaznici znát. Kávičky a povídání, je to opravdu salonový, nikam nespěcháme. Občas i vnutíme kousek, na který se paní úplně necítí, ve výrazné barvě nebo zajímavém střihu. Zjistí, že to je dobrý – spoustu lidí jí to pochválilo, až nakonec je to její oblíbený kousek. A už nám postupně dává důvěru. Když si koupí třeba černý svetr, ví, že vždycky po něm může šáhnout. Ale když si koupí třeba něco trošku jiného, nakonec to i radši nosí, než třeba ten obyčejný svetr. Začínáme kousky, které nejsou až tak extravagantní, ale oni se k nim postupem času dopracují.

Co v rámci svojí značky považujete zatím za největší úspěch?

Doufáme, že nás ještě čeká! Náš velký úspěch je už to, že máme vlastní salon a vlastní dílnu, že se rozvíjí, působí, máme spoustu objednávek. Nepodnikáme v Praze, děláme to na malém městě, tak jsme míň vidět. Kdybychom to dělali v hlavním městě, tak myslím, že by se o nás vědělo víc. Ale aspoň můžeme zachovat soukromou rodinnou tradici.

Jak se vám oblékají vlastně plus size velikosti?

Ty my děláme rády! Právě těmhle zákaznicím můžeme dopřát, že i ony můžou vypadat hezky, protože ony s tím mají často problém. Myslím, že díky tomu máme i tu klientelu obsáhlou, protože právě tam jsou dámy, který mají problém se jinde obléct. Hlavně hezky, elegantně, mladistvě. A my i samotnou módu děláme takovou, aby ten střih seděl i ve větší velikosti. Třicetšestku, třicetosmičku oblíkne každý. Do našeho čísla 48 – což bych brala jako běžnou velikost, tabulkově to u nás sedí – tam nejsou potřeba žádné speciální úpravy. Výš už to je složitější. Tam už je lepší dělat zkoušku, protože tam už jsou i anomálie a asymetrie větší. Do tohoto čísla jsem se asi nesetkala, že by tam byl problém, ale samozřejmě se stane, stejně jako u 36, že má užší pas, tak tam je potřeba zabrat. Nad velikost 48 zákaznici už musíme vidět: jak je vysoká, jaký má typ postavy, jestli tloustne spíš nahoře, nebo dole, jestli má silnější stehna nebo má velká prsa. A někdy jsou fakt rády, že se mají kde oblíknout.

A na závěr, jak byste shrnuly filozofii své značky?

Rodina, tradice, ženskost… i nějaký to češství, dejme tomu. Možná vrátit i trochu tu hrdost na českou tvorbu – tak pojďme ji s hrdostí nosit. A ještě ty barvy. Lidi jsou někdy šokovaní, že to je česká móda. A také nám říkali, proč by si kupovali italské kalhoty za cenu srovnatelnou s námi – radši si koupí ty české. Tak, jak to bylo za první republiky. Dřív si šla dáma koupit oblečení do krásného salonu, měla tam ten servis, to hýčkání. Aby oblečení nebylo spotřební záležitost, ale zážitek. A od toho se pak odvíjí i ten vztah k té věci, k tomu, že ji nosíme dlouhá léta a máme ji rádi, staráme se o ní. Ale zase nechceme úplně krejčovství na zakázku, protože to máme za sebou. Hlavně proto, že zákaznice nejsou vždy schopné pochopit, že jedna látka není ideální pro nějaký účel nebo že střih není ideální. Ale  ten salon chceme přenést do dnešní rychlé doby, aby to bylo uchopitelné pro moderní českou ženu.